Debutová próza Kataríny Kucbelové Čepiec poukazuje na problematiku soužití romské komunity s majoritou
Kniha slovenské spisovatelky Čepiec získala řadu ocenění. V roce 2021 se dočkala i českého překladu. Příběh městské intelektuálky, která se vydává do kraje pod Nízkými Tatrami, aby se naučila vyšívat čepec, je překvapivou reflexí nejen o slovenské současnosti. Jednou z důležitých rovin novely jsou i otázky letitého soužití místní romské komunity s majoritní společností.
Co bylo pro hlavní představitelku vaší prozaické prvotiny Čepiec důležitější - čepec jako artefakt a součást folklorního oděvu, nebo lokalita, ve které se příběh odehrává?
„Mým cílem bylo zachytit historický kontext tohoto regionu a Slovenska v porovnání se současností, která je komplikovaná v tom, že tento region je typický napětí v soužití romské menšiny s majoritou.”
„Čepiec je zároveň vodítkem k tomu, že pohled na historii je skrze ženskou optiku hrdinky, která nežila život podle svých představ. Což se ženám v její generaci, které se narodily do podobných okrajových regionů, stávalo běžně. Dodnes je tam velká míra chudoby.”
Myslíte si, že nastal v tomto soužití nějaký posun?
„Pokud bych měla k něčemu směřovat, tak k tomu, aby většinová společnost postupně měnila svůj pohled a vnímání romské menšiny. Posuzujeme ji jako jednotnou skupinu lidí, kteří mají stejný životní styl. Přitom skutečnost je úplně jiná. Jen v této romské osadě žijí jednotlivý obyvatelé různými způsoby, což je naprosto přirozené. I v majoritní společnosti vedle sebe žijí lidé s různými životními styly, mají odlišné sociální zázemí. Majorita romskou komunitu nevnímá tak jako sama sebe - tedy jako komunitu lidí, která zahrnuje různé sociální skupiny.”
Co vám osobně přinesla výuka, proces výroby a nakonec samotný čepec?
„Od první chvíle, kdy jsem za ní přišla, vnímala jsem, že jde o materiál na knihu. Velmi jsem uvítala, že celý rozhovor je protkaný dlouhými chvílemi mlčení a vlastními úvahami. V tom zároveň vyplynuly paralely z mojí rodiny. Proces byl velmi podnětný právě v tom, jakým způsobem jsme komunikovaly - nešlo o běžný rozhovor, spíše o mluvení do ticha, a to naprosto přirozeně.”
Kniha Čepiec už byla přeložena do několika světových jazyků. Co podle vás zahraniční vydavatele a čtenáře zaujalo na této zdánlivě lokální problematice zaujalo?
„Základní rámec knihy tvoří folklor. Ve skutečnosti ale jde o historii z pohledu žen a o nesvobodě, kterou předešlých generací ženy zažívaly. To určitě zaujalo a s tím se podle zpětné vazby, které se mi dostalo, řada lidí ztotožnila - čtenáři v Polsku, v Maďarsku, v Česku, i v zemích západní Evropy, kde se poměry začaly měnit k lepšímu o trochu dříve. Každý si v rámci své rodiny najde příběhy, které jsou ve své základní podstatě podobné s tím, o čem píši v knize Čepiec.”
Související
-
Slovenská básnířka Katarína Kucbelová představuje svou tvorbu...
Jedna z výrazných osobností slovenské soudobé poezie Katarína Kucbelová se narodila v Bánské Bystrici, žije v Bratislavě a nyní navštívila také Prahu, aby představi...
-
„Kam jsi včera šel tak sám?“ Mobilní operátor to ví a ukládá na 6 měsíců
23. březen 2018Společník na každém kroku. Dnes většina lidí nedá svůj mobil z ruky. Mezitím jejich pohyb sleduje operátor. Kde jste nějaký den byli, se dá zjistit s přesností několika desítek metrů. A nejsou to jediné údaje, které uchovává. Z informací od operátora pak mohou banky odhalit vaši solventnost.
-
Fotoalbum od policie. Každý průjezd pod bránou má svou momentku
22. březen 2018Policie uchovává fotografie průjezdů všech vozidel. Nezáleží ani na tom, že řidič nespáchal žádný přestupek. Co tyto fotografie obsahují? Naše figurantka Lenka si policejní záznamy vyžádala. Na vyřízení písemné žádosti má policie 30denní lhůtu.
-
Soukromí za slevu. Obchody mají díky zákaznickým kartám přehled
21. březen 2018Jedna slibuje okamžité slevy, kávu zdarma, nebo jen pravidelný přísun letáků do schránky. Zakládáme si je tam, kde nakupujeme obvykle, jindy si je zařídíme impulzivně a na dlouhou dobu na ně zapomeneme. Řeč je o zákaznických kartách, které dnes nabízí téměř každý obchod. Třeba Lenka měla v peněžence 25 kartiček.
-
Nudné úřední informace? Problém je, když je někdo cizí začne propojovat
20. březen 2018Nejvíc osobních dat má o lidech stát. Co všechno o občanech sbírá a jak je možné tyto údaje zneužít? Vyrazili jsme s figurantkou Lenkou k notáři a vyžádali si rejstříky, které se právě jí týkají. Zjistit se dá i to, kdo měl v minulosti o tyto výpisy zájem.
-
Sociální sítě: Digitální stopa zůstává, i když svá data chráníte
19. březen 2018Víte, co se o vás dá zjistit na internetu? Na získání základních informací potřeboval datový novinář Českého rozhlasu Jan Cibulka jen pár minut. Stačilo do vyhledávače zadat jméno figurantky. První díl seriálu Neviditelná ukazuje, jak jsme vystaveni rizikům na internetu.
-
Osobní údaje nejsou jen vaše. Jejich ochrana se týká i Českého rozhlasu
19. březen 2018Jméno, rodné číslo, adresa, číslo pojištěnce nebo třeba počet dětí. To jsou osobní údaje. Některé jsou méně citlivé a jiné více. Neměly by se ale dostat do nepovolaných rukou, které by s nimi mohly manipulovat. Radiožurnál pátral, co o nás vědí státní i soukromé subjekty. A jak to, co vědí, hlídají.
Seriál neviditelná
Stačí jméno a po pár minutách může cizí člověk najít i vaše rodné číslo. Seriál Českého rozhlasu Radiožurnál odhaluje, co o vás mohou vědět ostatní. Obchodníci, stát i sociální sítě. Podaří se ukrýt naši figurantku před zrakem druhých stran?
Reportáže vysíláme v 8:50. Rozhovory s vybranými hosty od 10:40.