Rozdíl mezi klasickými a alternativními školami mizí – nejdůležitější je učitel

1. září 2015

Školy mají čím dál větší pravomoci. Klasické školství prochází reformou a zmenšuje se rozdíl mezi takzvanými alternativními školami typu Waldorfské, Daltonské nebo Montessori školy a „běžnou“ školou.

Je to způsobeno tím, že management škol má posílené pravomoci, které mu poskytla reforma z roku 2007. Školy se profilují, některé se specializují na výuku jazyků, jiné upřednostňují počítačové technologie, některé staví na přírodovědném zaměření. Tím, jak se školy specializují, získávají svou tvář.

Klasické školství se inovuje a v některých případech je těžké rozlišit, jestli se jedná ještě o běžnou, nebo už alternativní výuku.

Mgr. Jaroslav Říčan z katedry pedagogiky ústecké UJEP k tomu říká: „Školy si mohou do jisté míry navolit, co budou učit a jak se budou profilovat. Z tohoto principu je složité říct, co je vlastně alternativní. Co je inovativní? Co je reformní a co je běžné? Trendem je teď opravdu zvyšující se autonomie a profilace škol.“

Asi největší rozdíl mezi „běžnou“ a alternativní školou je, že alternativci nekladou tolik důraz na to CO žáka naučit, ale JAK.

Výsledkem je, že si žáci látku lépe pamatují, výuka je víc baví a rozvíjí se nejen jejich rozum, ale například i sociální cítění. Často je i prostředí lépe uzpůsobené samostatné práci žáků – ateliéry, dílny apod.

Nejdůležitější není management školy, ale učitel, který stojí před žákem. A ten je buď dobrý, nebo špatný. Základem je, jaké poznatky má učitel z psychologie, z didaktiky a jak je umí uplatňovat.

Mgr. Jaroslav Říčan říká „Pojďme si brát různé nápady, pojďme je zkoušet a je jedno, jestli to nazýváme A, B nebo C. Slovy pana profesora Průchy: reformu nedělá papír, reformu dělá vždycky pedagog.“

autor: Veronika Dašková
Spustit audio