Petr Holub: Kdo se bojí Karla Marxe?
Dvousté výročí narození Karla Marxe nemělo v Česku takový ohlas jako v západní Evropě, a pokud se k němu někdo vyjádřil, pak více či méně kriticky.
Lukáš Kovanda: Marxovo výročí zabilo marxismus
7. červen 2018
Z celé kauzy kolem odhalení Marxova pomníku v Trevíru a souvisejících oslav výročí jeho narození se může zdát, že marxismus společensky opět výrazně posiluje.
Ale je tomu tak opravdu, ve své podstatě? Vždyť v kauze figuruje tolik momentů, které jsou s myslitelovým učením v tak hrubém rozporu, že se z toho sám Marx v hrobu bez ustání otáčí o sto sedm.
Zaprvé, pomník zaplatila Čína. Tedy země, která se sice k Marxovi nominálně hlásí, stejně jako ke komunismu, ale jejíž ekonomický systém je ve skutečnosti mnohem spíše kapitalistický, byť jde o kapitalismus z velké části pod kuratelou státu.
Také země, jejíž systém sociálního zabezpečení zůstává notně proděravělý. Desítky a možná stovky milionů Číňanů každodenně čelí na současné poměry - jak by to řekl Marx - docela bezuzdnému vykořisťování.
Zadruhé, Čína pomník platila z podstatné části proto, že je pro ni Německo veledůležitým obchodním partnerem a chce si jej předcházet. V roce 2016 předběhla Spojené státy jako největšího německého obchodního partnera.
Kapitalistická ekonomika a šlechta
Trevírští konšelé čínský dar v podobně pomníku přijali zřejmě nakonec hlavně proto, že si slibují příliv peněz čínských turistů. Ty teď, když v Trevíru stojí „čínský“ pomník, bude rodiště vzývaného vousáče z rudých praporů zajímat ještě víc. Tím pádem jde ale hlavně o byznys a prachy. To nejsou pilíře marxistického učení.
Karl Marx jednu revoluci zažil a v další věřil. Na jeho kreativní práci s fakty se přišlo až po letech
Výborný pozorovatel, nepříliš dobrý analytik a špatný vizionář. Tak dnes hodnotí kritici práci Karla Marxe (5. května 1818 – 14. března 1883).
Zatřetí, pokud dnes nějaká země na mezinárodní scéně hájí volný obchod a prohlubování globalizace dle „neoliberální“ šablony, je to opět financiér pomníku, tedy Čína. Žádný div. Globalizace posledního čtvrtstoletí, o níž by Marx hovořil spíše asi jako o sbratření utiskovatelů, má jen dva jasné vítěze: vedle nadnárodních korporací právě říši středu.
Lze se důvodně domnívat, že pokud by byl Marx stále naživu, hájil by dnes mnohem spíše postoj Trumpovy administrativy, která omezením světového volného obchodu zamýšlí chránit svoji dělnickou třídu, své oceláře, vlastní „modré límečky“.
Začtvrté, líbilo by se Marxovi, že tak prominentní roli měl při oslavách výročí zrovna šéf Evropské komise Juncker? Vždyť Juncker stál takřka čtvrtstoletí v čele buržoazního velkovévodství a současně daňového ráje jménem Lucembursko – nejprve jako ministr financí, posléze coby premiér.
Za Junckerovy éry dávalo Lucembursko na základě svého statutu daňového ráje postupně stále mohutněji vydělávat už tak bohatým kapitalistickým vykořisťovatelům (nejen) z Wall Street.
Když to shrneme: Marxův pomník financovala de facto kapitalistická ekonomika se zjevným úmyslem podpořit tím dále svůj zahraniční byznys a proces globalizace, který ovšem mnohdy jde přímo proti zájmům proletářů všech zemí. Oslav Marxova výročí se navíc coby klíčový řečník účastnil muž, který dlouhá léta v čele státečku formálně stále ovládaného šlechtou umožňoval dále rozhojnit majetek vykořisťovatelské buržoazii.
Těžko si lze představit ve své podstatě dokonalejší popření marxistických idejí.
Autor je hlavním ekonomem společnosti Cyrrus
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
